Zájezd Severáčku do Halle 6.5.-10.5. 2009

V půl desáté jsme se se čtyřiačtyřiceti mladšími dětmi koncertního sboru vydali na další severákovský zájezd. Tentokrat do Halle, na třicátý ročník festivalu dětských sborů.

V minulosti tu už Severáček několikrát velmi úspěšně zpíval (z posledních dvou návštěv jsme si odváželi cenu G. Erdmanna) a tak doufám, že nezklameme ani letos). Cesta deštívým Německem probíhala bez problémů a před třetí hodinou jsme přijeli do Halle. A zde začíná jeden z nejnáročnějších dnů, které jsem se Severáčkem zažila...

Nejprve jsme se museli setkat s průvodci z organizačního týmu. Věděli jsme dopředu, že má o půl čtvrté začínat zkouška na naše hlavní vystoupení na festivalu, které se uskuteční právě večer v rámci zahajovacího koncertu. Ale nez jsme zaparkovali a došli do překrásného sálu Ulrichskirche (odsvěcený gotický kostel), bylo už třičtvtě na čtyři a pak, znáte to, po dlouhé ceste si všichni musí odskočit, takže na pódium jsme se dostali před čtvrtou a to už tam byl připraven na zkoušku další sbor. Ale čtvrthodinku jsme si přeci zazpívali, pak zase zpátky do autobusu pro kroje. Jen, co jsme si je přinesli zpět do sálu, konala se společná zkouška všech sborů. O mě se pokoušely mrákoty, protože jsem omylem nenaučila děti ještě dvě společné písně (v množství společných skladeb jsem je přehlédla), ale naštěstí děti nezklamaly a statečně vše prečetly z listu. A pak převléci a koncert začínal právě společným zpěvem. Koncert jsme se Severáčkem uzavírali a tak jsme měli alespoň chvilku času relaxovat v publiku při poslechu ostatních sborů.

Koncert se ale protáhl a tak jsme nastupovali až po deváté hodině a já celou dobu trnula, aby děti nebyly unavené a vše zvládly odzpívat co nejlépe. Ale musim je pochválit, neboť při nástupu na jeviště z nich veškerá únava spadla a všechny do jednoho zářily už při úvodni Sound the Trumpet. Pak následovala Zkouška na koncert a takovou dynamiku, jakou zpívaly nejprve bez dirigovani a pak pod taktovkou solistky Martiny, jsem od nich dlouho neslyšela. Následovalo první provedeni skladby Great spirit, kterou jsme začali studovat na soustředění. Sláva, vyšlo to perfektně. Hojaja zpívame již dlouho a i proto jsem tuto píseň přihlásila do klání o cenu G. Erdmanna (porota, která seděla v sále se u každeho sboru zaměřila právě na soudobou skladbu), tak uvidime, jak to dopadne.

Jako pátou jsme zpívali Kačenu divokou a v krásné akustice zazněla opravdu jímavě. Závěrečný Bugatti step už jsme si užívali. Publikum nás odměnilo velkým potleskem a my všichni jsme byli šťastní, že jsme vše bez problému zvládli. Pak už následovalo rozdělení do rodin - sedmnáct dětí je ubytovanych přímo v Halle, ostatni v nedalékem městečku Brachstedt, všichni po dvojicich či trojicích.

A myslím, že mluvím za všechny, že jsme se opravdu těšili do postelí a usínali jsme s krásným pocitem, že jsme do toho dnes dali vše.

Po včerejším náročném dni byl ten dnešní oddechovější. Ráno jsme se sešli v Halle a měli jsme čas si společně prohlédnout centrum města – šli jsme samozřejmě k soše G. F. Händela na hlavním náměstí i k jeho rodnému domu, podívali jsme k Dómu, ale jak tato katedrála, tak i největší hallský kostel na náměstí byly zavřené a tak jsme si v nich nemohli zazpívat. Po krátké procházce se již znovu převlékáme do krojů a čeká nás vystoupení na schodech radnice společně s vynikajícím arménským sborem Speghani (zpívali jsme s nimi již před dvěma roky v Basileji) a tanečním souborem z Maďarska. Bylo to moc milé vystoupení. Pak společně tramvají na oběd a poté jsme měli chvilku na individuální procházku po městě. Večer se konal druhý festivalový koncert, na kterém jsme nezpívali, ale několik Severáčků i se svými rodinami si jej přišlo poslechnout. Vrcholem večera bylo závěrečné vystoupení polského souboru Scholares minores z Poniatowe. Tento dětský ansámbl je zaměřený na starou hudbu – provozují ji v dobových kostýmech, se starými nástroji a kromě toho báječně zpívají. Snad bude někdy příležitost je přivítat v Liberci. Pro nás dospělé pak následovalo velmi milé přivítání na radnici. Do postelí jsme se tak dostali až kolem půlnoci.

Poslední tóny a závěrečná póza Bugatti stepu

Z festivalového vystoupení v krásném sále Ulrichskirche

Společné foto před sochou G. F. Händela

V Halle je nám hezky...