Severáček - zájezd Korea 2010

4.11. 5:00 Odjezd od ZUŠ.

Ráno před pátou hodinou se před naší ZUŠkou shromažďuje skupina severáčků a jejich rodičů. Většina z nás je dost rozespalá, ale během čtvrthodiny vyrážíme. Máme totiž před sebou opravdu dlouhou cestu.

Nejprve do Prahy na letiště, i tam je po ránu ticho a tak se pomalu odbavujeme. Do Koreje odlétá 28 dívek a 2 chlapci z koncertního sboru společne se čtyřmi dospěláky. Malé vrtulové letadlo nás v 9.15 odnáší do Mnichova a odtud pak ve 12 hodin pokračujeme směr Soul.

Pro mnoho dětí ze sboru je to vůbec první cesta letadlem, ale všichni to snášejí v pohodě. Letadlo je pohodlné, k večeru si přeřizujeme hodinky o osm hodin dopředu, takže nám noc uteče rychle. Další vyprávění patří vlastně už do dalšiho dne...

5.11. Cesta a první den

O půl sedmě přistáváme v Soulu, kde musíme vystoupit z letadla, abychom znovu prověřeni (pasy, bezpečnostní rám atd.), opět nasedli do toho samého letadla a pokračovali do Busanu. Odlet se zpozdil kvůli mlze na letišti, ale za chvíli jsme již pod sebou viděli slunečné korejské pobřeží a za necelou hodinku jsme byli na místě.

Na letišti nás čekal pan Hwang, sbormistr dětského sboru z Ulsanu a z Yangsanu. Vlastně jsme téměř vůbec nespali, protože u nás noc začala před chvílí a v Busanu už svítí slunce a je velmi příjemně. Sedáme do všemi barvami hýřícího autobusu (pan řidič si potrpí hlavně na barvy, světýlka a kraječky) a jedeme do města Yangsan. Organizátoři pro nás naplánovali návštěvu jednoho ze tří nejzajímavějších klášterů v Koreji, kterým je komplex Tong-do. Tady nás vítají korejske děti, u kterych budeme ubytovaní. A mám pocit, že tu jsme s těmi našimi blonďatými hlavami a výškou za atrakci. Společně si prohlížíme přes tisíc let starý buddhistický chrám v krásné přírodě, navíc ozdobený nesmírnou spoustou lampiónů.

Po návštěvě chrámu se společně s korejskými dětmi přesunujeme do zábavního parku Tongdo Fantasia (to byl dárek od našich hostitelů a přiznám se, že na mě šly spíše mrákoty). Dopředu jsem doufala, že tam nebudou nějaké velké horské dráhy, ale skutečnost opět jednou predčila mé očekávání. Ruske kolo bylo videt už z dálky a stejně tak šroubovice obrovské horské dráhy. V parku jsme se společně naobědvali - děti měly poprvé možnost okusit, že korejské chutě jsou úplně odlišné od těch našich - dostali jsme velmi dobrý obalovaný řízek politý sladkokyselou červenou omáčkou a k tomu rýži. Kdo chtěl, mohl si přidat místní specialitu, páliveé kim-či, které servírují ke každému jídlu.

A pak to přišlo, hostitelé nám oznámili, že máme rozchod skoro čtyři hodiny a tak jsem zavelela, že kdo bude ječet na atrakcích, nebude moci zpívat, kvůli čemu tady jsme. A že tedy můžou kamkoli, ale nikdo nesmi křičet a děti se rozprchly. Později jsme se opravdu přesvědčili, že to děti vzaly vážně. To, když nejstarší Štěpánka společně s ostatními seděla hlavou dolů v takové ohromné lodi a nevydala ani hlásku, jen ji vlály vlasy. Ale nebojte, nikomu z nás se nic nestalo a až budu moci posílat fotky, tak si uděláte obrázek sami.

Na první den opravdu zážitků spousta a nemělo to konec, neboť jsme společně navštívili pravou korejskou restauraci. Zde jsme si u vchodu museli zout boty a posadili nás na zem na polštářky k nízkým stolečkům, ve kterých jsou zabudované vařiče. Na nich se vařilo nejprve kachní maso s dalšimi přisadami a pak rýže s řasou a kim-či. Děti se naučily, jak si vše mají hůlkami poskládat na list pekingskeho zelí, zavinout a pak sníst. Celý stůl byl pokryt různými mističkami s řasami, nakládanou zeleninou, různymi variacemi na kim-či a "jánevímčím" ještě.

Hodovali jsme dlouho, ale je pravda, ze nás únava obcházela a tak podezřívam některé, že si u jídla schrupli. Koneckonců noc jsme vlastně vůbec neměli. A pak očekávané rozdělení do rodin. Po úvodním projevu, který měl být dvouminutovy a nakonec řečnili všichni, se všechny naše děti musely jít na pódium představit, než následně odešly do rodin. Na našich hostitelích je vidět, že se na nás opravdu těšili a při rozdělování panovala nesmírně milá atmosféra. Většina našich dětí je ubytovaná po dvojicích, někteří dokonce po čtyřech. Sama se těším na jejich zítřejši zážitky z rodin.

6.11. první koncert

My dospěláci ubytovaní v hotelu, jsme měli sraz už v deset, abychom odjeli do Busanu a domluvili podrobnosti naší účasti na festivalu. A tak máme k dispozici programy koncertu i festivalu - účinkujeme na velkém zahajovacím koncertu ve středu a pak na koncertu v pátek po první soutěži. Je skvělé, že čtvrtek, tedy den před soutěží, máme úplně volný...

Poobědvali jsme v ryze korejské restauraci s prezidentem festivalu a vydali se do Yangsanu na zkoušku před koncertem. Zpíváme společně s dětmi z yangsanského dětského sboru, které vede pan Hwang. Také poprvé zpíváme korejskou píseň Narcis, ještě před zkouškou pilujeme výslovnost (musím říct, že i v té japonštině se nám snad před lety zpívalo lépe, tohle je opravdu náročné). Měla jsem radost ze zkoušky, protože se zdá, že děti zvládly na výbornou nejen pobyt v letadle (hlavně to sucho a klimatizaci), ale i časový posun a včerejší atrakce. Na zvuku sboru nebylo nic z toho poznat.

Na dnešním koncertu zazní poprvé i naše lidové písně a hlavně, když nepočítám libereckou generálku, poprvé budeme nejen zpívat, ale i tančit v nových krojích. Po hodinové zkoušce jsme si dali pizzu a je také chvilinka na povídání zážitků z rodin. Děti jsou nadšené a zdá se, že je pobyt v rodinách a poznávání zcela odlišné kultury baví.

Koncert zahajují korejské děti, jejich výkon je roztomilý (také tančí). Naše úvodní vystoupení je v klasických krojích, zpíváme asi dvacetiminutový repertoár. V nádherné akustice se zpívá skoro samo a z výkonu dětí, jejich prožitku a chuti mám opravdu radost. Pak rychle do šatny - mezitím zpívají opět korejské děti - a Severáček se ve chvilce promění v české venkovské dívky a chlapce. Musím řict, že jím to velice sluší a už se těším, až budu moci poslat fotku, určitě mi dáte za pravdu.

6.11. první koncert - pokračování

Na jeviště vběhneme s písničkou Ej, děvča orešanské a pak běží všechno jako na drátkách - úpravy Milana Uherka znějí krásně a nové kroje tomu všemu dodávají krásnou atmosféru. Nadšeně publikum se v závěru přidává potleskem na Tancuj, tancuj. Vyšlo to, líbí se lidové kroje i krásná choreografie.

Nakonec přidáváme na rampě moravskou V hornem konci svítá. První korejský koncert máme za sebou a dopadl na jedničku. Musím děti opravdu pochválit. Po koncertě pak rychle převléci a už se všichni rozprchnou do rodin. Mezi dveřmi děti líčí, jaká je ta jejich rodina skvělá a co všechno tam mají jinak než u nás. Zážitků mají dost a dost. Mezitím padla tma, jdeme na večeři a pak na kutě. Dobrou noc do Čech neposílám, protože se spát ještě nechystáte.

7.11. změna je život

Dnes jsme si všichni užívali volného dopoledne. Protože my dospělí jsme ubytovaní v hotelu v Ulsanu a děti spí v rodinách v Yangsanu vzdáleném asi hodinu cesty odtud, bylo domluveno, že děti za námi dorazí autobusem samy, jen s korejskými průvodci. Jaké však bylo naše překvapení, když nám volala z rodiny Nikola, že se jim jejich rodina snaží naznačit, že si mají sbalit všechny věci a že z rodin odjíždějí nadobro... A tak jsme byli stejně překvapeni jako ty děti, ale je to tak - od dnešního dne budeme v Ulsanu všichni a děti budou ubytovány v rodinách dětí, které nás v srpnu navštívily v Liberci. Inu, změna je život. Po druhé hodině dorazil k nádhernemu sálu, kde se dnes koná koncert, autobus plný Severáků se všemi věcmi (tvrdili, ze nikdo nic nezapomněl )

Pustili jsme se do zkoušky. Tentokrát účinkujeme s nám známým sborem KBS Boys and Girls Choir Ulsan. Jako praví labužníci si užíváme nádhernou akustiku sálu a neméně si "mlsá" naše klavíristka Eva, neboť dnes hraje na ještě lepšiho Stainweye než byl včera (pro srovnání, je to jako byste vetšinou jezdili ve starší škodovce a najednou jste se vozili v bentleyi).

V pět hodin začíná koncert - nejprve korejské děti a pak my s klasickým repertoárem. Zpíváme i soutěžní věci jako Pueri hebraeorum a Laudate pueri a musím říct, že bych byla moc spokojená, kdyby nám tyto skladby na soutěži vyšly stejně hezky. Končíme s Deep river a pak spěcháme do šatny, abychom se stihli převléci. A ouha, opravdu jsme to málem nestihli. Jana přiběhla do šatny dětí, že už je skoro prázdné jeviště a já se ze své šatny přiřítila na poslední chvíli. Jenom jsem stačila zavelet k nástupu, protože jeviště už bylo prázdné. Ale, stihli jsme to a naštěstí ten zmatek nebyl znát na našem výkonu. Už po Ej, děvča zazněl velký potlesk, který pak už neustával. Publikum, které se nám v první půli zdálo méně vřelé, než jsme zvyklí, rychle roztávalo. Předposlední skladbou je Hoj, hura, hoj, také soutěžní píseň. Dneska se nám podařilo báječně, kéž by se vše takhle povedlo i na soutěži...

Zavěrečné Tancuj má velké ovace a tak opět přidáváme a několikrát se klaníme novým stylem „věšák”, tj, že se držíme všichni za ruce, ukloníme se až k zemi a u toho zavýskneme. A představte si, že publikum na nás pokaždé zavýsklo také...

Po koncertě následuje tentokrát rychlé rozdělení do rodin a najednou je šatna prázdná. Tak už jen večeři a spát. Zítra vstáváme dřive, ale zato máme volný den a jedeme na výlet!

8.11. Výletní den

Jak jsem již psala, dnes máme výletní den a tak jsme se ze zpěváků změnili na turisty. Autobusem míříme do města Gyeongju, jednoho z turisticky nejnavštěvovanějsích míst v Koreji. Je slavné díky archeologickým nálezům, dochovaným starým domům i slavným chrámům. Vše jsme si postupně prohlédli. Nejprve jsme se vydali do skanzenu starých lidových staveb, kde obchodníci nabízeli rukodělné výrobky.

Spousta z nás zde koupila dárečky pro své blízké a procházeli jsme se zde asi hodinu. Obědvali jsme v jídelně, kde si každy mohl vybrat a naložit na talíř, na co měl chuť. A tak se Severáčci proměnili v hotové gurmány a zkoušeli všechny možné mořské potvory od mušlí, krevet, různých druhů ryb po chobotnice, saláty s mořskými řasami i speciality s pálivým kim-či. Bylo zde i japonské suši nebo čínské jarní závitky a komu by se přece jen zastesklo po něčem evropštějším, ten si mohl dát hranolky a obalované kuře. Zkrátka, do autobusu jsme se „odvalili”. Odpoledne jsme jeli do muzea, které bylo bohužel zavřené a tak jsme se prošli jen po jeho zahradě a vyfotili jsme se u nejstarsiho korejskeho zvonu.

Naše cesta vedla dál do hor do úchvatného buddhistickeho chrámu Bulguksa. Obdivovali jsme nejen zajímavou architekturu, ale i nádherné zahrady zbarvené podzimními stromy. Ne nadarmo nám Korejci řikali, že podzim je pro návštěvu jejich země úplně nejvhodnější. Při zpáteční cestě jsme ještě chvilku zastavili u areálu EXPO výstaviste a pak už zpět do Ulsanu, kde na nás čekají rodiny.

Děti jsou v rodinách moc spokojené a je vidět, že se na sebe naše i korejské děti těší. Tak já se loučím také.

9.11. Poprvé v Busanu

Dnes jsme vstávali o něco dříve, abychom se spolecně s korejskými dětmi přepravili do Busanu, konkrétně do přímořské části Haeundae. Zde začínal od jedenácti hodinový „brunch concert”. Protože z Ulsanu je to autobusem do Busanu asi hodina, na zkoušku jsme měli velmi málo času. Rychle to utikalo - během čtvrthodiny se rozezpívat a vyzkoušet několik skladeb, poprvé dnes zpíváme Mozartův kánon, kdy jsou děti rozdělené v sále na šest skupin. Tahle skladba měla mimochodem u publika velký úspěch, lidé tleskali a křičeli a tak se nám v první půli zpívalo velmi hezky.

Obecenstvo svým potleskem ocenilo i korejský sbor a poté jsme opět nastoupili v nových krojích a zazpívali a zatančili celý program lidových písní. Myslím, že jsme publikum nadchli, několikrát se tleskáním přidali k nám a vyžádali si i přídavek. Byli jsme z koncertu nadšeni, ale také unaveni. Mám pocit, jakoby na nás dnes dolehla únava z časového posunu. Ale ani na únavu nebyl čas, po koncertě již spěcháme na oběd do výborné restaurace. Zde jsme se potkali s českými účastniky festivalu v Busanu - mužským vokálnim ansámblem Gentlemen Singers.

Po výborném a vydatném obědě se už přesunujeme do mořského akvária. Původně byl plánovaný výlet lodičkami na ostrovy u Busanu, ale je dobře, že to nedopadlo, protože dnes opět fouká ledový vítr a myslím, že bychom na moři umrzli. Akvárium bylo nesmírně zajímavé, mohli jsme si prohlédnout roztodivné druhy ryb, medúzy, želvy, mořské koníky a největší atrakcí byla nádrž s ohromnými žraloky. Pak nám zbyla ještě třičtvrtěhodinka na procházku po mořském pobřeží a vraceli jsme se zpět do Ulsanu.

Dnes máme poslední noc v rodinách a zítra začiná festival, tedy vlastně druhá část našeho pobytu zde v Koreji.

Tak hezkou dobrou noc, vlastně u vás dobrý den z Koreje a držte nám zítra palce, ať nám úvodní festivalový koncert vyjde!

Silvie Pálková

10.11. Zahajovací koncert

Ráno bylo smutné - loučíme se s rodinami. Některé rodiny nám nechtěly děti ani vrátit, že prý si je nechají... Tak nevím, co by tomu řekli naši rodiče

Už do Ulsanu za námi přijela delegátka festivalu, takže po cestě do Busanu dostáváme informace, jak bude náš pobyt vypadat. Přijíždíme k Busan Culture Centre, kde se celá soutěž odehrává. Po výborném obědě, který zde máme (jsou to švédské stoly v korejském stylu) jdeme rovnou na zkoušku do hlavního sálu. Nedokážu odhadnout, kolik lidí pojme, ale je opravdu obrovský. Akustika je zde mimořádná a tak si užíváme, že zde můžeme hodinu a půl zkoušet. Také se tu bude konat sobotní soutěž.

Po zkoušce se jedeme ubytovat do hotelu. Je stejný, v jakém jsme s Janou bydlely před rokem. Děti jsou překvapené, protože má každé z nich jednolůžkový pokoj, někteří až ve 23. patře. Máme asi hodinku na vybalení věcí a pak opět do dějiště festivalu. Zde si dáváme večeři, tentokrát je velký jídelní sál plný účastníků - hotový Babylon, jsou zde různé asijské národy, Afričani, Američani i Evropane. A jenom pro ilustraci, jak je svět malý; přišel za mnou jeden Ital, že tu zpívá ve sboru a že v roce 82 byl u nich v Trentu Severáček s manželi Uherkovými a ubytovávál dvě dívky ze Severáčku, na jméno jedné se pamatoval i po těch letech. A jestli prý zpíváme písničku, kterou mi zanotoval. A já na to „si”, to je Kačena divoká a zpíváme ji dokonce na soutěži...

Po večeři je ještě společná zkouška na závěr koncertu - korejskou píseň Doragi a italskou Funiculi, funicula. Na dnešním zahajovacím koncertu zpívají mládežnické a dětské sbory. Jdeme jako třetí.

Zahajujeme Sound the Trumpet a severáčkovské hlásky zněji svěže a krásně. Pokračujeme Zajatou a Zkouškou na koncert, která měla velký ohlas. Korejský Narcis jsme takhle ještě nezazpívali - poprvé zpaměti a to musím děti opravdu pochválit, protože píseň je dlouhá a navíc ta korejština!

Končíme s Bodaj by vás a Tancuj, které tancujeme, i když máme klasické kroje. Obecenstvo křičí a já jsem moc spokojena, že jsme se zde uvedli hezky. Vrcholem koncertu je společné zpívání s korejskými dětmi. Po koncertě následuje focení, kdy k nam přichází i celá porota. Všichni mi přišli pogratulovat k výkonu Severáčku a popřát hodně stěstí do soutěže.

Ale zpívání ještě není konec. Na koncert se totiž na nás přijely podívat rodiny z Yangsanu i pan sbormistr Hwang a stejně jako předchozí rodiny, nechtějí se s našimi dětmi rozloučit. Tak jim zpíváme a pak už honem do autobusu a na kutě... Zitra sice nezpíváme, ale musíme být fit.

11.11. Volný den

Dnes máme volněji - nezpíváme a tak jsme si domluvili na dopoledne zkoušku. Děti zpívají moc hezky, zkoušíme i s nástroji a mám z toho radost. Po výborném obědě pak hurá na nákupy. První a poslední den, kdy máme možnost nakoupit něco pro své blízké. A tak se ze Severáků stali hotoví nakupčí - za dvě hodiny přišli ověšení taškami a chlubili se tu úžasně levným tričkem, tam hůlkami a nákupem století byl jistě kufr usmlouvaný za pětinovou cenu...

Po odpočinku v hotelu se vracíme opět do nádherného sálu Busan Cultural Centre, tentokrát jako diváci. Koncert je to opravdu zajímavý, mimořádné výkony předvedli zejména Filipínci a korejský ženský sbor - s oběma soutěžíme a tak to bude zítra a pozítši perné. Po koncertě honem do postýlek, protože zítra poprvé soutěžíme. Tak nám držte pěsti!

12.11. Soutěžíme !

Že bude celý dnešní den perný, to jsme věděli už pěkně dlouho. Poprvé vstáváme už v sedm a o čtvrt na devět už sedíme v autobusu a vydáváme se do místa soutěže. Po rozezpívání máme desetiminutovou akustickou zkoušku. Soutež probíhá v menším sále, ale akusticky je výborný. Stačíme se ještě v klidu dorozezpívat, ustrojit a učesat a už stojíme připraveni na soutěžní vystoupení v kategorii „ethnic”, tedy folkloru. Soutěžíme společně s dvanácti sbory a musím říct, že konkurence tu je opravdu pořádná. Navíc jsme tu zdaleka nejmladší. Musím přiznat, že těsně před vystoupením nejsme nervózní, spíše se těšíme.

A už to tu je, stojíme na jevišti a Eva hraje první dva takty Ej, děvča orešanske. Děti zpívají s obrovským nasazením. I když v pauzach nikdo netleská, vnímáme příjemnou atmosféru. Krásně vyšel i Valašský trojlístek, sóla se držela výborně. Poté Frajír a já myslím na to, jaké úžasné lidovky pan Uherek upravil. Martina sólo ve Frajírovi zazpívala výborně. Pak měníme postavení a zpíváme Bodaj by vás - takhle jako dnes jsme to snad ještě nikdy nezazpívali.

Záverečný durový akord se zabodl do ztemnělého hlediště s úžasnou razancí. Všechno z nás spadlo a zpívání si vyloženě užíváme. Pak Majda začne zpívat Kačenu a musím přiznat, že v závěru, kdy si podle nové choreografie sedá a děvžata k ni dávají kytičky, jsem byla asi nejen já dojata. Zazpívala to dnes úžasně. A když jsme zpívali Už ho vedou Martina, říkala jsem si, že to je to nejlepší provedení, jaké jsme kdy na soutěži zvládli. Martin se nám povedl tak, že část sálu začala tleskat, i když se to v průběhu soutěže nesmí, prostě jim to nedalo . Závěrečné Tancuj bylo od srdce a pak potlesk. Zdá se, že se to líbilo i porotcům, protože tleskají a dokonce si nás fotí. Máme z vystoupení všichni radost a ať už to dopadne jakkoli, určitě jsme tu ostudu neudělali.

Ale nemáme ani čas na nějaké velké odpočívání, přesunujeme se na hodinku do hotelu a pak na koncert na předměstí Busanu. Tento koncert je podle organizátorů velmi významný, protože zpíváme pro sponzora celého festivalu. Na koncertě vystupujeme společně se smíšeným sborem z africké Ghany a orchestrem zobcových fléten, ale když píšu souborem, tak si musíte představit asi šedesát malých Korejců s flétničkami všech druhů od sopraninových až po basové. A právě s tímhle orchestrem zpíváme společně korejskou Doragi a italskou Funiculi, funicula a já mám čest to dirigovat. Ještě, že jsme se těm písničkám opravdu věnovali a děti je umí, protože celý ten velký sbor i orchestr znějí moc zajímavě.

Koncert zahajujeme se Sound the Trumpet a pak běží asi dvacetiminutový program, při kterém publikum nadšeně a hlasitě aplauduje a volá bravo. Velký úspěch mají pro svou spontaneitu i Afričané a pak nastupujeme společně a koncert vrcholí dvěma společnými písničkami. Publikum je opravdu nadšené a tak mám radost, že jsme svým zpěvem přispěli pro další ročníky festivalu. Cesta zpět na hotel trvá hodinu a pak zase spát, protože zítra nás čeká opravdu nejtěžší zpívání. V samém závěru turné soutěžíme v kategorii stejnohlasých sborů a konkurence je obrovská.

Tak ještě jednou, držte nám palce i tentokrat!

13.11. Náročný den !

Vše je podobné jako včera, vstáváme před sedmou, krátce po osmé už odjíždíme od hotelu, pak rychle rozezpívat a čeká nás pódiová zkouška. Na dětech vidím po devíti intenzivních dnech a po včerejším koncertu patrnou únavu a tak ve mně převládá obava, jak dnešní soutěžní klání zvládneme. Ale jakmile vyjdou na jeviště, velmi se snaží i když takhle po ránu se zpívá opravdu špatně. Ještě, že jdeme na řadu až před dvanáctou. Máme k dispozici sál a tak hodinu zkoušíme a já se začínám uklidňovat, protože nám to zase zní pěkně. A pak už je to tady. Těsně před námi vystupuje ženský sbor z Koreje a ten zpívá nesmírně náročný repertoár opravdu špičkově. Tak dobrý ženský sbor jsem ještě neslyšela. A pak už jdeme na řadu. Trému nemáme a úvodní dvojsbor Hosana zaznívá jásavě a vyrovnaně. I druhé Pueri hebraeorum vyšlo intonačně naprosto perfektně, s velkým klidem a prožitkem. V následném Mendelssohnově Laudate pueri máme trochu problém slyšet klavír, který je dost daleko od sboru a tak se do toho nemůžeme opřít, jak jsme zvyklí. Krásně vyznívá i Great Spirit a samozřejmě Teče voda, které už jsme něko duchu říkám, ať to nepokazíme, protože až sem je vystoupení Severáčku perfektní. Navíc Máchovo Hoj, hura, hoj máme v repertoáru teprve od léta. Hned při úvodních akordech se uklidňuji. Zní to perfektně, děti zpívají s velkým prožitkem a čistě. A po závěrečném akordu ve forte mám jasno. Dnešní výkon se v těch soutěžních kláních řadí k nejlepším. Děti opravdu předvedly vše, co v nich je. Z jeviště odcházíme nadšení. Některé děti nevydrží napětí a rozpláčou se a za chvíli v šatně už brečíme všichni. Zvládli jsme to! Teď je již na porotě, jak to rozsoudí. Nás čeká oběd a přesun do obrovského nákupního centra, kde jsme slíbili, že zazpíváme. Je zde velký hluk a spousta lidí, ale my zpíváme s velkou chutí „a capella” všechny lidovky, které nás napadají. Po dvacetiminutovém vystoupení se vracíme zpět do hotelu, pak opět na večeři a už je před námi závěrečný ceremoniál.

Teď, když píšu tyhle řádky, už samozřejmě vím, jak to celé dopadlo, ale když jsme seděli v nádherném sále Busan Culture Centre, ani jsem nebyla nervózní. Říkala jsem si, že tu je tolik mimořádných sborů, navíc severáčkovské děti jsou skutečně nejmladší a měřili jsme se pouze s dospělými sbory, že bude úžasné, když „urveme” alespoň nějakou medaili. Po vystoupení indonéského sboru a po představení poroty a všech hostů přichází vyhlašování výsledků. Je také třeba říci, že všechny ceny jsou udělovány pouze jednou, soutěž není pásmová, jako je to na mnoha sborových soutěžích zvykem, kdy můžete mít zlaté pásmo, ale v podstatě jste třeba pátí. Prezident soutěže vyhlašuje bronzovou medaili a najednou slyšíme slovíčko, které z korejštiny už rozpoznáme, „čeko” a tak jdu na jeviště pro bronzovou medaili a přemýšlím, za jakou kategorii to vlastně máme. Když slyším „čeko” podruhé, je mi jasné, že jsme se umístili v obou kategoriích. Máme obrovskou radost, z jeviště mávám na děti a přebírám nádherné diplomy. V kategorii folklóru byl před námi africký sbor a zvítězili nedostižní Filipínci. Ten ženský korejský sbor, který jsem tak obdivovala, byl stříbrný a ještě před nimi v kategorii stejnohlasých sboru se umístil mužský sbor z Hong Kongu - když potom jako vítězové zpívali, byli v náročné technické skladbě naprosto dokonalí. Uvědomila jsem si, jaká je to pro nás čest porovnat se s takovými sbory. Ale nebylo to naposled, co jsme ten večer slyšeli korejské „čeko”, protože v kategorii ansámblů s populárním repertoárem zvítězil hradecký mužský ansámbl Gentlemen Singers. Křičeli jsme a radovali se s nimi. Závěrečná společná korejská píseň Arirang pak ukončila mimořádný festival. Později mi potvrdila bulharská porotkyně, že ani oni nečekali, že uslyší tak vysokou profesionální úroveň, jaké byli svědky. O to je naše ocenění cennější. A tak jdeme spát spokojení, nadšení a s velkou radostí.

14.11. Hurá domů

Korejské turné už je na samém konci, zbývá jen zvládnout cestu domů. Ráno v sedm nás před hotelem nakládá autobus a ještě notně rozespalí vyrážíme na letiště v Busanu. Velký airbus Lufthansy je z Busanu do Soulu poloprázdný a my většinou pospáváme. Venku je opět slunečný den, takže ten, kdo nespí, si užívá výhled na Koreu pod sebou. Všechny ty domečky s modrými střechami, veliká sídliště na krajích měst a především moře s nákladními loděmi, lemované krajkovým pobřežím, vypadá z letadla jak dětská stavebnice. Anketa, kdo se těší domů a kdo by nejraději zůstal v Koreji, dopadla překvapivě - většině dětí se domů nechce a v Koreji by ještě zůstali...

Škoda, že v Soulu musíme z letadla vystoupit a znovu zase absolvovat všechny prohlídky. Děti jsou po včerejším dnu a po celém zájezdu opravdu hodně unavené. Na druhou stranu musím říct, že se z nich stali zkušení cestovatelé a na letišti se orientují bezvadně. Dlouhý jedenáctihodinový let ze Soulu do Mnichova si zkracujeme různě, ale hlavně odpočíváme.

V Mnichově letadlo přistává v pět hodin evropského času, tedy pro nás jakoby v jednu ráno. Na letišti máme času hodně, navíc má letadlo do Prahy hodinové zpoždění. Ale pak už to jde ráz na ráz, v Praze vyzvednout kufry, naložit je do autobusu v ve třičtrvtě na jednu ráno přijíždíme k liberecké ZUŠce. A tady nás čeká opravdové překvapení - rodiče v čele s výborem KPS nás vítají špalírem svíček a transparentem „SLÁVA SEVERÁČKU” a prskavkami a vlajkami v rukou. Do nočního Liberci pak letí salva zátek dětského šampusu a my zpíváme Ej, děvča orešanské. Krásnější závěr úžasného zájezdu jsme si ani neuměli představit. Tak, jsme zase doma a čekají nás další koncerty, další zájezdy a soutěže. A to je z tohoto žurnálu už úplně všechno...

Silvie Pálková

Fotografie !